Vzduchotěsnost je schopnost určitého prvku (materiálu, konstrukce nebo budovy jako celku) propouštět vzduch. K tomu, aby prvek propouštěl vzduch je zapotřebí splnění dvou základních podmínek:
prvek musí obsahovat netěsnosti – místa, kudy může proudit vzduch
na prvek musí působit tlakový rozdíl (rozdílný tlak vzduchu na vnitřním a vnějším líci)
Netěsnosti v obálce budovy je možné rozdělit do dvou skupin:
záměrné – otvory záměrně navržené pro přívod větracího vzduchu jako součást větracího systému (např. větrací mřížky, štěrbiny, ale také okna)
„nechtěné“ – otvory, trhliny, spáry apod. vznikající jako chyby při návrhu a výstavbě budovy (např. protržená parotěsnící vrstva, neutěsněný prostup potrubí, neutěsněná spára mezi panely atd.)
„Nechtěné“ netěsnosti mají řadu negativních důsledků, proto je potřeba jejich výskyt systematicky eliminovat. Odstranění „nechtěných“ netěsností není v rozporu s hygienickými požadavky na přívod čerstvého vzduchu do budovy – ten má být zajištěn větracím systémem. Mezi nejzávažnější důsledky „nechtěných“ netěsností patří: omega replica watches
snížení účinnosti větracího systému
zvýšená tepelná ztráta budovy
zvýšené riziko kondenzace uvnitř konstrukce způsobené intenzivním transportem vlhkosti
urychlení degradačních procesů v okolí netěsnosti a snížení životnosti celé konstrukce
snížení kvality vnitřního prostředí vlivem proudícího chladného vzduchu (průvan)
snížení kvality vnitřního prostředí v důsledku ochlazení vnitřního povrchu v místě netěsnosti („chladné sálání“)
zhoršení akustických vlastností konstrukce
Vzduchotěsnost obálky budovy lze spolehlivě určit pouze měřením. Netěsnosti v obálce budovy vznikají do značné míry nahodile, v průběhu projekční přípravy a realizace budovy, takže bývá obtížné dopředu odhadnout jejich četnost a vlastnosti. Význam měření je tedy pro kontrolu reálně dosažené vzduchotěsnosti klíčový.